Tao obyčejného člověka:

„Soucit, skromnost, pokora. To jsou mé tři poklady.“

Vítejte

Tao se nedá získat pouhým studiem textů ani napodobováním mistrů. Raději buďme vnímavými žáky a važme si školy života.

TA BRÁNA NENÍ ZAVŘENÁ

1. ledna 2020

Každý člověk chce být spokojený. Někomu stačí ujištění, že bude spokojený někdy příště (v ráji, v jiném životě, až udělá to nebo ono, atd.) Jiný se snaží najít “ráj na zemi” hned teď, ale přehnaným drážděním svých smyslů, hromaděním majetku a zásluh si jenom ubližuje. Spokojenost je vnímána jako něco vzácného, k čemu se nemůžeme dostat přes zavřenou bránu. Jenomže ta brána (k pravé spokojenosti) není zavřená, ale on (rozumový úsudek) to neví (iracionální složku reality ignoruje).


Jak poznáme pravou spokojenost?

V české lidové písničce “Skákal pes” nečekaně nacházíme odpověď:

Skákal pes, přes oves, přes zelenou louku. Šel za ním myslivec, péro na klobouku. „Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále?“ „Řek’ bych vám, nevím sám!“ Hop, a skákal dále.

Jsme-li zdraví, pravou spokojenost si vlastně ani neuvědomujeme. Je nám dobře a máme radost ze života. Neptáme se proč. Prostě to tak je. Obvykle se přece neptáme, proč nás nebolí nohy nebo jak to, že se správně vyprazdňujeme. Děkuje snad někdo svému krevnímu oběhu za to, že funguje spolehlivě? Zkrátka, být zdravý a spokojený je naprosto přirozené. Vždycky je to právě nespokojenost, co si člověk (už od narození a možná i v prenatálním stavu) ze všeho nejdříve uvědomuje.

Dosáhnout pravé spokojenosti není obtížné, budeme-li pěstovat své tři poklady - soucit, skromnost a pokoru. Teprve když člověk (v důsledku pěstování těchto svých tří pokladů) přestane lpět na vnějších věcech, moc toho ke štěstí nepotřebuje.

Proto postupně (jak roste jeho pochopení pomíjivosti všech věcí) omezuje taoista své touhy a přání až do té míry, že uspokojuje jen své základní potřeby. Snaží se dělat pouze to, co je mu vlastní, vrozené - potom žije naprosto spokojeně (a téměř nic ho to nestojí). Tomu se říká “nechat se živit věčnou matkou”. Základní potřeby člověka se však neomezují pouze na fyziologické funkce, ale zahrnují také například potřebu tvořit, objevovat, být sám sebou, atd.

Všichni v sobě mají zakódovanou touhu po spokojeném životě. Avšak dokud lidé nepochopí, že k uspokojení této touhy stačí jen otevřít své srdce, naučit se dobře znát sám sebe a nechat věcem volný průběh, dál se nedostanou. Taoismus učí, že právě návrat k přirozenému jednání v souladu s tao může být skvělou příležitostí, jak dosáhnout pravé spokojenosti a trvale si ji udržet.

Lie-c' vysvětluje:

„Vše - svojí přirozenou povahou - bývá spokojeno, ponecháváme-li tomu přirozený průběh. Začne-li však někdo nebo něco narušovat tento přirozený průběh, pak vyvstane hněv. Nesmíte si myslet, že radost a hněv se objevují náhodou. Cítí-li se někdo uražen, je to vždy tím, že se něco protivilo jeho vůli.“

Lao-c' k tomu dodává:

„Kdo se umí spokojit, bývá vždy spokojen.“

Jít zpět...