Tao obyčejného člověka:

„Soucit, skromnost, pokora. To jsou mé tři poklady.“

Vítejte

Tao se nedá získat pouhým studiem textů ani napodobováním mistrů. Raději buďme vnímavými žáky a važme si školy života.

DOBROVOLNÁ CHUDOBA

7. listopadu 2019

Současná ekonomická situace není příliš růžová. Deset procent lidí v ČR trpí chudobou. Řada z nich prožívá navíc tzv. materiální deprivaci.


Někoho práce baví, ale má za ni málo peněz. Jiný má peněz dost, ale zase ho nebaví ta práce… V životě není nic zadarmo, vždycky je to něco za něco. Na jedné straně pohodový kolektiv, na druhé straně tak nízká mzda, že člověk nemá pomalu ani na chleba. Nebo hodně peněz, ale v tom třísměnný provoz a občas práce o víkendu. Na rodinu pak není čas, natož mít nějaký osobní život. Ano, jsou lidé, kteří svou prací doslova žijí. Těm budiž tento článek k smíchu. Většina zaměstnanců ale chodí do práce jenom kvůli tomu, aby získali peníze - prostředek směny hmotných i nehmotných statků k uspokojení svých potřeb. V tržní ekonomice máme na jedné straně nabídku a na druhé poptávku. Každý člověk má rozdílné potřeby, které různě uspokojuje. Nabídka i poptávka vzniká právě na základě těchto potřeb. Kdybychom neměli potřebu sledovat televizi, žádnou bychom si nekupovali a nemuseli bychom ani platit televizní poplatky. Stejně to funguje úplně se vším. Když něco nepotřebuju, tak to nemám a jsem v pohodě. Jiná je ale situace, když něco potřebuju, ale nemůžu si to dovolit. Tomu se říká materiální deprivace. Je to velice nepříjemná záležitost, protože dokud není nějaká potřeba uspokojena, je tím člověk neustále stresován. Nedobrovolná chudoba vede k frustraci, depresím a ohrožuje lidské zdraví.

Dá se s tím něco udělat a nekrást? Jasně! Zkuste dobrovolnou chudobu. Je to totiž jediný způsob, jak legálně získat finanční nezávislost a nepotřebovat skoro žádné peníze. Dle závažnosti finanční situace můžete začít pozvolna nebo do toho jít naplno. Možná si řeknete: „Nevyřešila by mou situaci změna zaměstnání?“ No, to nikdo neví. Snad budete mít víc peněz, ale co když vám zase přestanou stačit? A pak budete pracovat i o víkendech, aby bylo na nový šmatlafoun? Proč? Člověk se musí zamyslet sám nad sebou. Jestliže by zmíral touhou po namakané audině, a opravdu se bez ní neobešel, tak hold bude muset na tu služebku do Německa na pár měsíců odjet.

Ani všichni vyznavači frugal lifestyle nemají stejné potřeby. Někteří žijí skromně proto, aby nemuseli nikam jezdit a měli víc volného času, čistou hlavu, žili si po svém. Jiní vidí v prostém životním stylu příležitost, jak se zajistit finanční rezervou na horší časy, atd. Každý člověk by měl mít důvod, proč jde do dobrovolné chudoby. A nemusí to být zrovna nějaký “městský mnich”. Dobrovolná chudoba je vědomá minimalizace potřeb jednotlivce na úplný základ, bez kterého se v dané oblasti nedá přežít. U nás to je především bydlení, potraviny, oblečení a dopravní prostředky. Navykli jsme si na určitý komfort, životní standard, z kterého nehodláme ustupovat. Úplně se vracet zpátky do dřevních dob je nesmysl. Ale dobrovolně z tohoto našeho standardu slevit není od věci. Naučíme se lépe hospodařit s naším vlastnictvím a získáme tolik potřebnou finanční nezávislost.

Nejdřív ale musíme mít rozpočet, tj. na jedné straně výdaje, na druhé straně příjmy a jejich vzájemnou bilanci. Budeme-li si své výdaje a příjmy pravidelně zapisovat, brzo najdeme spoustu námětů na to, kde ušetřit. Začátečník začne nakupovat levnější alternativy ke zboží, na jaké je zvyklý. Pokročilý už nakupuje jenom to, co si nemůže vyrobit, spravit nebo sklidit. Mistr skoro nenakupuje. Používá jen pár druhů výrobků, které koupil s ohledem na jejich životnost a užitečnost. Módní styly ho nechávají chladným, má svůj osobitý styl. Tak jako poznáme v lese muchomůrku a na louce běláska, tak poznáme i frugalistu. Chodí pořád v tom samém oblečení (koupí si 5 stejných košil, triček, kalhot, trenek…) a přitom je pořád čistě oblečen. V jídle není vybíravý, má jediný požadavek - aby bylo čerstvé a nezávadné. Nebojí se vařit tradičně a umí využít beze zbytku každou surovinu. Skoro nevytváří odpad, protože z toho mála, co koupil, většinu spotřebuje. Každý může takhle ušetřit. Chleba se sádlem zasytí lépe než karamelová tyčinka. Kysané zelí je zdravější než pomeranče. Banán se dá nahradit nastrouhaným jablkem (sladkost) s vařeným bramborem (škrob) nebo dýní. Drogerie je kapitola sama pro sebe. Na většinu nečistot v domácnosti stačí obyčejný ocet a jedlá soda. Škoda, že tak málo využíváme moudrosti našich předků (babiček) a raději kupujeme chemické jedy za drahé peníze. Člověk holt chce mít všechno extra speciál.

Není to tak dávno, co se výrobci (zejména spotřebního zboží) snažili zkonstruovat levný výrobek, aby přežil záruční lhůtu a basta fidly. Teď najednou všechny ty velké a zářivé korporace vyvíjejí “udržitelné” produkty a tlačí lidem do hlavy “cirkulární” ekonomiku. Výhody “udržitelného” hospodářství v jejich podání nejsou pro běžného občana téměř žádné. Vyrobit věc v odpovídající kvalitě tak, aby nezatěžovala životní prostředí, by mělo být v dnešní, moderními technologiemi prošpikované, době samozřejmé; a né si za to ještě připlácet (různé bio, fsc, fair trade certifikace). I přesto, jaké máme dnes možnosti, pořád vznikají předražené šmejdy a planeta je zahlcována odpadem. Proč? Hnacím motorem tržní ekonomiky a kapitalismu jsou peníze.

Kapitalismus je ekonomická doktrína, postavená na penězích, kapitálu a osobním vlastnictví. Tento kapitál vzniká hromaděním zisku, který kapitalista používá k dalšímu investování do předmětu svého podnikání, aby mohl zisk co nejvíc maximalizovat. Cílem kapitalismu tedy není všeobecné blaho lidstva, ale neustálé zvyšování zisku kapitalistova. V extrémním případě se to však neobejde bez manipulace s veřejným míněním, omezování lidské svobody, bezcitného vykořisťování, rozbrojů a bezohledného ničení planety. Proto je taky tolik všelijakých odpůrců kapitalismu. Ale historie nám jasně ukázala, že zatím nemáme nic lepšího. Osobní vlastnictví je dobrý koncept, zisk (v rozumné míře jako odměnu za práci) očekává každý z nás. Jediným problémem je právě ta míra. Člověk ji většinou nezná. Dobrovolná chudoba nás učí spokojit se s málem. Měli bychom se vrátit ke kořenům toho, proč vlastně peníze chceme, tj. k uspokojování svých potřeb. Tam je zakopaný pes. Ekonomický systém (ať je jaký chce) nás od hamižnosti nezachrání. Vždycky bude někdo profitovat a jiný spláče nad výdělkem. Člověk v dobrovolné chudobě není parazit, aby někoho (nebo něco) vysával. Respektuje osobní vlastnictví druhých, zároveň umí hospodařit s tím svým. Po nikom nechce nic zadarmo. Omezuje své potřeby, až se mu stane zcela přirozeným nic nepotřebovat. Potom může dělat cokoliv chce (jakoukoliv práci) a vždycky bude mít peněz dost. Žít spokojeně vskutku nezávisí na tom, kolik toho kdo vlastní, nýbrž na tom, kolik toho kdo potřebuje. Jít spát s klidnou hlavou a ráno se s radostí odpočatý probouzet, být vděčný za to, že vlastním sám sebe - to je cíl pro člověka dobrovolně chudobného. Lidstvo ještě nedozrálo takové úrovně vědomí, aby nezištná práce pro kolektiv byla zdrojem radosti každého jednotlivce. Proto se skutečně volný trh na pomezí anarchokapitalismu a mutualismu (bez umělých zásahů institucí) jeví jako nejlepší možná odpověď na otázku alternativy k současnému kapitalismu.

Jít zpět...