Tao obyčejného člověka:

„Soucit, skromnost, pokora. To jsou mé tři poklady.“

Vítejte

Tao se nedá získat pouhým studiem textů ani napodobováním mistrů. Raději buďme vnímavými žáky a važme si školy života.

MALUJEME NA ČÍNSKÝ ZPŮSOB

9. února 2020

Taoista se dříve nebo později setká také s čínskou kulturou. Hudba, poezie, ale i malba mají totiž v Číně bohatou tradici.


Starověké lidové náměty se stále těší velké oblibě. Navíc je malování (nejen) na čínský způsob skvělou meditací. Než však začneme malovat, měli bychom upozornit čtenáře na určitá specifika tohoto svérázného výtvarného stylu.

Umělec čínského dávnověku byl velice skromný a mistrova tvorba odrážela (spíš než-li snahu o dokonale věrné ztvárnění viděného) jeho niternou podstatu. Čínská malba proto působí na nezasvěceného člověka poněkud pitoreskním dojmem - provedení díla se mnohdy vyznačuje až dětsky prostou naivitou. Jednoduché, ale přitom důmyslné tahy štětcem ovšem tvoří s použitým papírem oku lahodící celek. Dosáhnout takové zručnosti, aby malba fungovala, však vyžaduje mnoho času stráveného u stolu se štětcem v ruce. Nezdá se to, ale malovat na čínský způsob není vůbec snadné.

Důležitá je kompozice obrazu. Podle dávné tradice se nejčastěji malují krajiny, portréty, květiny a ptáci. Do kategorie "květiny a ptáci" patří také ryby, obojživelníci a hmyz (ale i domácí zvířata). Malujeme buď čínskou tuší, temperou nebo vodovými barvami. Obraz poté doplníme vhodným kolofonem nebo minimálně otiskem svého pečetítka - malého razítka, které staří mistři používali místo podpisu.

Potom je nezbytné naučit se správnou techniku malby - štětec držte zásadně tak, aby jeho rukojeť směřovala kolmo k papíru. Přítlak nebo odtah chlupaté části štětce (tedy vlasu) spolu s jeho pohybem (tahem) a mírou navlhčení vytváří (též v závislosti na odstínu a hustotě použité barvy) stopu, jejíž podobu lze tímto způsobem (při troše cviku) podle potřeby relativně jednoduše tvarovat. Jediným kvalitním (čínským) štětcem tedy můžeme namalovat jak tenké linky, tak i široké pruhy nebo dokonce podbarvovat.

Nesmíme rovněž zapomenout na další vhodné pomůcky - hrubší (ideálně rýžový) tónovaný papír, třecí misku (pokud malujeme tuší), barvy a samozřejmě kalíšky na vodu. Když se vrátíme ke štětcům, existuje jich celá řada, ale začátečník zpravidla volí levné, běžně v papírnictví dostupné evropské štětce pro malování vodovými barvami. Koho však malování opravdu chytne, ten si čínské štětce buďto koupí nebo si je vyrobí sám tradičními postupy. Čínský štětec má totiž maličko jiný tvar vlasu (svazek štětin tvoří kužel), rukojeť bývá z bambusu. Právě malby mistrně provedené tímto náčiním mají ono jedinečné a nenapodobitelné kouzlo, kvůli kterému je čínská malba tak proslulá. A to se vůbec nezmiňujeme o kaligrafii.

Malování na čínský způsob je hlavně relaxace, soustředění, klid a pohoda. Už jenom samotné základní názvosloví (například stojící a spící štětec, suchý a mokrý štětec či dokonce roztřepený bambus) nás přímo vybízí k poetičnosti. Když malujeme, štětec doslova tančí po papíře. Pokud s malováním začínáte, buďte trpěliví. Nespěchejte, klidně namalujte jen jeden maličký obrázek denně (nebo týdně, měsíčně). Nezapomeňte, že do obrazu přenášíte svoje pocity.

Protože nepraktikujeme taoismus jako náboženství, nemusíme se příliš zabývat feng-šuej rozmístěním papíru, kalíšků na vodu a barvu, aby výsledný obraz byl “zaručeně” v souladu s tao. Dbejte však na hlavní zásady tohoto uměleckého stylu a pečujte o své výtvarné potřeby. Jenom dobře udržované pomůcky mohou dlouho dělat radost. Hotová dílka si můžete archivovat. To abyste měli srovnání, jak se v malování zlepšujete. A ještě jedna věc. Nejen čínská malba má tu milou zvláštnost, že správně namalovaný obraz se nikdy neokouká.

Jít zpět...