Tao obyčejného člověka:

„Soucit, skromnost, pokora. To jsou mé tři poklady.“

Vítejte

Tao se nedá získat pouhým studiem textů ani napodobováním mistrů. Raději buďme vnímavými žáky a važme si školy života.

MYSTIKA TAO

22. října 2019

Slovem mystika označujeme vnitřní duchovní úsilí, které vede člověka k vědomému a dokonalému splynutí s tao. Praxe se zaměřuje na ryzí taoistickou zkušenost.


V každém filozoficko-náboženském systému nacházíme různou míru praxe. Máme zde laiky, mnichy, kněze a mystiky. Laik žije běžný život ve víře. Mnich se soustředí především na život skrze svou víru, kněz navíc vyučuje laiky i mnichy a řídí obřady. Mystik je člověk, který dosahuje tak dokonalých stavů vědomí, že si plně uvědomuje svůj transcendentální přesah a dostává se do přímého kontaktu s vyšší mocí. Všichni (bez ohledu na míru zasvěcení) mohou mít mystické zážitky, ovšem bez přípravy je velmi těžké získat z nich jakýkoliv užitek. Běžný člověk má k mystice spíše odpor a vše mystické pak nazývá (poněkud hanlivě) “mysticismus”.

Taoistický mysticismus není žádné zastírání skutečnosti, natož nějaká okultní praktika. Taoista netupí své smysly drogami nebo nějakými obskurními rituály. Podstatou splynutí s tao je návrat k pravé přirozenosti. Je to tak prosté! Ale ani ten nejzručnější člověk to nedokáže, pokud nepřestane stále dokola opakovat ty stejné chyby a zcela nevyprázdní svou mysl. Co to znamená? Taoistické rčení říká: „Buď jako voda!“ Chvíli se zastavte, pozorujte vodu a učte se od ní. Dokonale následuje tao, proto není na světě lepší učitel, než-li voda. Mystik postupně rozvíjí svou vnímavost, a tak rozpoznává působení tao ve všem. Proto se ve svém duchovním úsilí zaměřuje na úplnou bdělost - probuzení, které má tři fáze. Nejprve si člověk uvědomí, že nežije přirozeně a vše kolem něj je jen jakási pseudo-realita. V další fázi očišťuje svou mysl a začíná pronikat k podstatě, aby nakonec dospěl k tomu, že „moře je opět moře a strom je opět strom...“ Tak se stává úplným ve své celistvosti. Probuzený už na ničem nelpí a žije vědomě v přítomném okamžiku. Chápe pomíjivost jako projev spontaneity tvůrčího procesu, jenž je zdrojem veškeré existence.

Jít zpět...