Taoista.cz ≡︎

PROBUDIT SE

20. dubna 2020

Pak-li nežijeme trvale v přítomnosti, je to jako bychom spali (a žili tak vlastně jen napůl). K poznání cesty (tao) je však potřeba bdělost.


Všechno má svůj vývoj, takže i taoistická duchovní praxe má své vývojové stupně. Určitými předstupni můžou být nevědomost (tj. nultý stupeň) a hledání (přípravná fáze). Další je stupeň objevení cesty, evangelizační fáze (člověk má touhu své poznání sdílet a všude propagovat), fáze pochybností (Je to opravu moje cesta?) a tzv. “velká smrt”, což je katarze; následuje po úspěšném překonání fáze pochybností. Probuzení (prozření, osvícení, vhled, obrácení, atd.) je v podstatě takovým bodem zvratu každé skutečné duchovní cesty. Poté už člověk natrvalo následuje cestu (tao) a stává se z něj šeng-žen (svrchovaně moudrý světec). Je dokonale skrytým mudrcem.

Taoismus (daojia) je učení bez zasvěcení, postup v nauce je proto silně individuální a plynulý, tj. nevyužívá se tzv. přechodových rituálů z úrovně do úrovně. Pokrok vždy závisí na tom, jaké má člověk životní zkušenosti, a na jeho vůli nechat se vést cestou. Samotné probuzení sice může nastat kdykoliv samo od sebe, aniž bychom se věnovali jakékoliv duchovní praxi, to ale bývá velmi vzácné. Proto je učení o cestě (tao) a ctnosti (te) dobrým nástrojem, jak zklidnit svou mysl a začít se soustředit na přítomnost. Čím větší je poznání, tím méně se dá “nějak vysvětlit”. Jde o ryzí taoistickou zkušenost, která se musí prožít - jinak jsou to jen planá slova. Tento článek chce motivovat čtenáře, aby zkusili žít v přítomném okamžiku jak nejdéle dovedou a nevzdávali to, pokud se jim hned nepodaří být plně bdělí. Dobře víme, že to není snadný úkol. Kolik jen na nás útočí “nevyžádaných” myšlenek, různých obav a ruminací… Klíčové je chtít sám celou svou bytostí změnit způsob uvažování a následovat cestu (tao) - probudit se.

Jednou se jakýsi venkovan rozhodl stát učedníkem potulného taoistického mistra. Ten, než žáka přijal, položil mu jednoduchou otázku: „Toužíš skutečně celou svou bytostí kráčet po cestě (tao)?“ Venkovan nejistě přikývl. „Mistře, rozum mi říká, abych následoval cestu. Jak mám ale po tomtéž toužit celou svou bytostí? “ Mistr odpověděl: „V pravý čas ti to bude odhaleno! “ Dny potom ubíhaly, žák sloužil svému mistrovy, aniž by se naučil něco nového. Začal tedy pochybovat o svém rozhodnutí. Mistr mu řekl: „Je na čase odhalit ti, co znamená toužit celou svou bytostí. Pojďme se ale nejdříve očistit v řece.“ Stoupli si doprostřed řeky, kde byl nejsilnější proud, a očisťovali se. Najednou mistr chytil žáka za krk a potopil ho do vody. Držel ho pod vodou docela dlouho. Žák se zuřivě bránil, až se mu podařilo vysmeknout z mistrova sevření a vyplaval na břeh. „Co to mělo znamenat? Málem jste mě utopil jako psa!“ Mistr odpověděl: „Právě ti bylo názorně odhaleno, na co ses mě ptal na začátku. Toužíš-li skutečně celou svou bytostí kráčet po cestě (tao), je to stejné, jako když bojuješ o holý život.“

Jdou-li některé filosoficko-náboženské systémy cestou duchovních zážitků (změněný stav vědomí, extatické stavy), taoismus (daojia) usiluje o čistou mysl - naprostou střízlivost, dokonalou prázdnotu. Teprve když je naše mysl křišťálově čistá, můžeme žít svůj život opravdu v přítomnosti bez nánosů myšlenkových konceptů. Kdo se probudí a naplno prožije čisté “tady a teď”, ten už se nechce vrátit ke starému způsobu nazírání věcí. Kéž se každému, kdo usiluje o probuzení, podaří v jeho úsilí vytrvat.

Jít zpět...
Copyleft 2019 -