Tao obyčejného člověka:

„Soucit, skromnost, pokora. To jsou mé tři poklady.“

Vítejte

Tao se nedá získat pouhým studiem textů ani napodobováním mistrů. Raději buďme vnímavými žáky a važme si školy života.

NAJEDNOU JE TO PRYČ

10. října 2019

Několik let meditujete a nic se neděje. Pak si jednou vyjdete na kopec, zacvičit si čchi-kung jako obvykle. Náhle se vám dostane zážitku “c'-žan”.


Nebe bez mráčku, svítí sluníčko. Už máte odcvičeno a tak se ještě věnujete meditaci na přítomný okamžik. Sedíte v trávě a pozorujete hmyz, jak si jde svou cestou. Ptáci zpívají, občas zafouká slabý vánek. Díváte se chvíli na oblohu, chvíli na zem, ale vždycky před sebe. Očima zachycujete i ty nejmenší detaily - rostliny jsou ještě pružné a plné vláhy. Na listech se stále drží rosa. Dokonce i kameny - sluncem vyhřáté, jakoby ožívají. Zavřete oči. Hluboký nádech, výdech a pohled do dálky. Protější kopec už je zasněžený.

Dýchání se prohlubuje, soustředění se zlepšuje, mysl projasňuje - všechno do sebe začíná zapadat. Přestáváte se chápat jako oddělená jednotlivost a začínáte si plně uvědomovat svou pravou podstatu - jste zároveň nic a všechno, máte toho s přírodou tolik společného. Nerozlišujete mezi beruškou, mouchou nebo plošticí - cokoliv na vás zrovna přistane, to necháte bezpečně odletět. Stejně pracujete i se svou myslí - myšlenky nebo hmyz, není v tom žádný rozdíl. Nastoupil stav “c'-žan” a nabídl vám krátký pohled do nitra veškerenstva - všechno je samo sebou takové, jaké to skutečně je - tedy přirozené, spontánní, volné, vědomé a zcela samozřejmé.

Napětí, úzkost, strach - najednou je to pryč. Nepopřené, ale zároveň taky neupřednostňované negativní emoce jaksi ztratily svou moc ovlivňovat naše prožívání skutečnosti. A o to jde především - zbavit se pout myšlenkových konceptů. Život se odehrává v přítomném okamžiku - tady a teď jsme skutečně sami sebou. Dokážeme-li se plně soustředit na přítomnost, poznáváme, jak je všechno (i přes svou domnělou rozdílnost) stejným dílem účastné na dechu života - jediného, univerzálního a nekonečného procesu, který taoisti nazývají tao, protože se jej neodvažují pojmenovat. Jen nepojmenované je totiž reálné. A tak se znovu dostáváme k louce na kopci, která je pro hmyz velká jako stát, ale nám nedělá problémy dohlédnout až za kopec. Malé nebo velké, vždy záleží na úhlu pohledu. Ať už jde o něčí louku nebo o naše vlastní starosti.

Jít zpět...