Tao obyčejného člověka:

„Soucit, skromnost, pokora. To jsou mé tři poklady.“

Vítejte

Tao se nedá získat pouhým studiem textů ani napodobováním mistrů. Raději buďme vnímavými žáky a važme si školy života.

PŮST DUŠE

15. října 2019

Jistě znáte půst těla jako součást různých léčebných metod. Půst duše pomáhá občerstvit unavenou mysl, zahlcenou ruminacemi a nezpracovanými pocity.


Přestáváme se trápit

Když sníme něco těžko stravitelného, leží nám to pak v žaludku. Pomůžeme si vhodnou dietou a úpravou životosprávy. Protože víme, co nám minule nesedlo, můžeme se toho příště vyvarovat. Proč bychom měli znova trpět? Možná si teď říkáte: „Tohle přece zná každé malé dítě!“ No, většina lidí ví, jak se vyhnout utrpení těla, ale zároveň si ubližují mentálně. S jídlem, co nám neudělá dobře, většinou tělo udělá krátký proces (a každý si to dokáže představit, mimochodem, dobrou chuť…); v hlavě se nám ale budou pořád dokola honit ty samé myšlenky, pocity, emoce - čím víc chceme, aby ustaly, tím méně nás nechávají na pokoji. Myslet na něco jiného nebo nemyslet vůbec na nic nepřipadá v úvahu… Jak si tedy pomoct? Stačí čas od času praktikovat “půst duše”.

Učíme se upřímnosti

Přestaňte si lhát a zeptejte se sami sebe: „Proč se cítím tak nebo onak, proč jsem zablokovaný, naštvaný, rozmrzelý, atd., proč zrovna já?“ Otázka „Proč“, ačkoliv zdánlivě bez odpovědi, je pro nás velice užitečná. S každou takto osobně položenou otázkou máme možnost dostat “to” ze sebe ven, ať už nás trápí cokoliv. Odebereme se někam, kde budeme sami. Vybereme si vhodnou meditační techniku a počkáme, až se nám uleví. Taoismus nás učí, abychom nikoho do svých problémů pokud možno nezatahovali. Nakažlivé totiž nejsou jen nemoci. To, jak se cítíme, má vliv na ostatní - negativní emoce se přenášejí do našeho nejbližšího okolí.

Chráníme své tři poklady

Máme-li soucit, dokážeme odpouštět druhým lidem. S pokorou pro nás bude jednodušší uznat vlastní chybu, takže můžeme poprosit o odpuštění někoho, komu jsme ublížili. Z aktu odpuštění se však nesmí stát prázdný obyčej. Jinak ztrácí svůj smysl a přestává působit terapeuticky. Kolikrát už jsme slyšeli omluvu od člověka, který stále dokola opakuje tytéž prohřešky a omlouvá se tak vlastně mechanicky. To samé platí i o pozdravu “dobrý den” a “nashledanou”. Kdo to myslí vážně a pro koho je to jen nutné zlo nebo společenská fráze? Skromnost, nebo chcete-li prostotu, nemusíme okázale vystavovat na odiv (to by bylo pokrytecké). Raději se spokojme s tím, co máme a buďme za to vděční.

Jsme připraveni se postit

Půst duše nevyžaduje odchod do ústraní. Má se provádět v běžném životě. Cokoliv vnímáme na smyslové úrovni, to v nás vyvolává určité pocity. Abychom si těmito pocity nezanášeli mysl, musíme je ihned zpracovat ve svém srdci. Až v tom získáme praxi, pokročíme ještě dál - jsme schopni vnímat tyto pocity dechem čchi, to znamená od projeveného se dostáváme k podstatě; všechno je prázdné, připravené se neplánovaně objevit a zase zmizet. Dost těžko se to vysvětluje. Je to obdoba zenového "zrcadlení pocitů", ale s tím podstatným rozdílem, že pocity částečně absorbujeme jako vodní hladina. V takovém stavu jsme uvolnění, takže se dokonale soustředíme na cokoliv až do té míry, že si uvědomujeme i ty nejjemnější pohyby. Někdo tomu říká “cítit vibrace”. Je to stav všeobjímající prázdnoty, která pojme všechno.

Kchung-fu-c' řekl: „Postím se! Mohl bych ti to vyložit i více slovy, ale tím bych ti to jen usnadňoval, a s tím, kdo má věci příliš snadné, se nebe nesmíří.“ Jen Chuej řekl: „Moje rodina je velmi chudá, dlouhé měsíce se ani nedotknu vína a neochutnám tučnějšího pokrmu. Je tohle půst?“ Kchung-fu-c' řekl: „Toto je půst, jaký se drží před obřady nebo před obětováním, to není půst duše.“ Jen Chuej řekl: „Smím se vás zeptat, jak vypadá takový půst duše?“ Kchung-fu-c' řekl: „To je naprosté soustředění vůle a chtění. Nejprve přestaň naslouchat ušima a naslouchej srdcem, potom přestaň naslouchat srdcem a vnímej jen dechem čchi, neboť zatímco obyčejný sluch je omezen ušními boltci a srdce končí u znamení, dech zůstává prázdný, připravený pojmout do sebe všechny věci. Tao se soustřeďuje v prázdném. Prázdnota, to je ten pravý půst duše.“ Jen Chuej řekl: „Mám tomu rozumět tak, že dokud nedosáhl Jen Chuej tohoto stavu, zůstává Jen Chuejem, až toho stavu dosáhne, přestane být Jen Chuejem? Dá se toto nazvat prázdnotou?“ Mistr pravil: „Zcela správně...“

Zdroj: Čuang-c' - Vnitřní kapitoly

Půst duše rozvíjí lidskost

Člověk je tvor s hmotným tělem, které pro nás dokáže vygenerovat jemnohmotnou kvalitu “vědomí”. To nám má umožnit vědomě prožívat každodenní situace, poznávat svět, pečovat o sebe a o druhé, tvořit - zkrátka rozvíjet lidskost. Nejsme čistě éterické bytosti ani zvířata, jsme obojí. Veškerým svým jednáním podporujeme křehkou rovnováhu ve vesmíru, v přírodě, ve společnosti a taktéž v nás samotných. Nikoliv proto, že nám to někdo řekl nebo dokonce nařídil, ale z vlastní lidské přirozenosti. Půst duše, pokud je prováděn správně, pomáhá naši lidskost rozvíjet ku prospěchu všech.

Jít zpět...