Taoista.cz ≡︎

SLABÉ PŘEMÁHÁ SILNÉ

19. května 2020

Nedílnou součástí taoistického učení je též poznání, že slabé přemáhá silné. Jakmile člověk tuto zásadní pravdu jednou pochopí, bude ji mít už provždy na zřeteli. Těch příkladů (že je tomu vskutku tak) se dá nejen v přírodě najít dost.


Podívejte se třeba na vodu. Je holýma rukama sotva uchopitelná, avšak dokáže svůj tvar přizpůsobit každé nádobě. Dává život všemu pod nebem. Je-li klidná a tichá (stojatá), odráží se v ní dokonalá prázdnota. Teče-li proudem, proniká i do těch nejnižších míst a nic se jí nevyrovná v umění překonávání překážek (wu-wej). Nebo takový vzduch. Sám o sobě je sotva postřehnutelný. Kdybychom jej nepotřebovali dýchat (a tím udržovat svůj život), ani bychom o něm nevěděli. Avšak zformován do větru vykácí les borovic, nahuštěn v pneumatikách unese i ten nejtěžší náklad. Všechno, co se pod nebem rodí, je měkké a poddajné. Vše, co zaniká, je tvrdé a tuhé…

Jako když hrnčíř hněte (měkkou) hlínu, aby zhotovil nádobu; stejně tao utváří všechny věci - dává jim tvar (přirozenou podobu) a pečuje o ně, dokud jejich čas trvá. Činí tak bez ustání v koloběhu proměn. Nepoddajná hlína nebude použita k výrobě nádoby, ale bude odhozena. Proto, co není v souladu s tao, brzo zaniká. Slabé přemáhá silné svou poddajností. Moudřejší ustoupí. Raději být hostem na návštěvě než majitelem panství. Bambus se ohne v silném větru až k zemi, aniž by se zlomil. Skalní břízka odolává prudkému dešti a krupobití. Probuzený se neúčastní hádek a sporů - nebojuje, a tak nemá na světě přemožitele...

Ovšem (i když by se to tak asi mohlo zdát) taoismus (daojia) člověka nesměřuje vysloveně k pacifismu. Na jednu stranu sice taoista odmítá násilí a za každou cenu chce zachovat mír. Ale pokud už to nejde jinak, měl by se bránit, neboť jeho cílem není totální odevzdanost světu ve stylu “mouchy snězte si mě”. Člověk má žít prostě v souladu se svou přirozeností, všímat si zákonitostí světa a s použitím minimální síly (aby ji zbytečně nevyčerpal) citlivě zasahovat ve prospěch svůj, své rodiny a širšího společenství, do něhož nějakým způsobem patří. Dožít se ve zdraví a spokojenosti plnosti svých let, to je jeho největší odměnou za celoživotně vykonávanou taoistickou praxi. Slova však nikdy nevystihnou pravou podstatu. Praktikující taoista tedy o tom, proč slabé přemáhá silné, zkouší dále raději rozjímat v meditaci. Výborným vodítkem mu budiž ukázka z jedné taoistické povídky...

Lao-c' se opět dal do smíchu. Pak se obrátil ke Keng Sang-čchuovi a otevřel dokořán ústa: „Podívej se, jsou tam ještě nějaké zuby?“ „Nejsou,“ odpověděl Keng Sang-čchu. „A jazyk tam je?“ „Je.“ „Porozuměls nebo ne?“ „Porozuměl. Myslím, že vaše myšlenka je tato: To, co je tvrdé, už dávno vypadalo, to měkké ještě zůstalo.“

Zdroj: Lu Sün - Jak Lao-c' odešel na poušť

Ať si z toho každý vezme to, co potřebuje. Všichni mají svou cestu, ale jen někteří tou svou cestou skutečně jdou…

Jen tak na okraj...

Rozhodně stojí za to, více se dívat kolem sebe. Všímat si přírody, která je všude - i na autobusové zastávce. Hodně lidí dnes dobrovolně vyměnilo ničím neomezený pohled na přírodu za nepatrný výřez virtuální reality, zprostředkovaný jejich mobilními telefony. Nejen, že se tak ochuzují o přímé prožívání skutečnosti, ale jsou jakoby odtrženi od světa. Technologie je zcela pohltila. Máme takové příhodné taoistické rčení: „Kdo používá mechanismy, toho mysl se mechanizuje.“ Moderní, silný člověk postavil svůj život na věcech. Taoismus před nadměrným používáním věcí varuje. Učí nás, že jako živá stvoření stále patříme do přírody. Náš život nezvratně podléhá koloběhu proměn, jehož původcem je tao. Slabé nakonec vždycky zvítězí nad silným, ať se nám to líbí nebo ne.

Jít zpět...
Copyleft 2019 -