Tao obyčejného člověka:

„Soucit, skromnost, pokora. To jsou mé tři poklady.“

Vítejte

Tao se nedá získat pouhým studiem textů ani napodobováním mistrů. Raději buďme vnímavými žáky a važme si školy života.

NECHTE SI TEN SVŮJ ZÁPADNÍ RÁJ

23. prosince 2019

Český taoista dodržuje české tradice, nejen o Vánocích. Ač zapřisáhlý individualista, stejně je mu jasné, že bez vlastních kořenů žádný strom neporoste - zvyklosti a rituály předků jsou pro zdravé společenské klima jejich potomků životně důležité. Při pohledu na lidi s nákupní horečkou jen v duchu pronese: „Nechte si ten svůj Západní ráj...“ a v klidu zdobí vánoční stromeček.


Podle vyznavačů amidismu (zvláštní formy buddhismu, kde je uctíván Amida, tedy buddha Amitábha) prý buddha Amitábha slíbil, že stvoří dokonalou čistou zemi, Západní ráj, vhodnou k dosažení nirvány (vyvanutí). V buddhismu je nirvána cílem veškeré duchovní praxe, neboť pouze ten, kdo se dokáže osvobodit z koloběhu znovuzrozování (tj. už se nikdy nenarodí), zbaví se všeho utrpení. Původní Buddhova dharma (nauka, cesta, způsob) není pro běžného smrtelníka vůbec snadná - předpokládá odchod do ústraní, život v mnišské komunitě (sangha), přísný zákaz zabíjení (všeho živého) a dodržování dharmy. Proto se pro laiky příliš nehodí. Avšak podle vyznavačů amidismu každý, kdo se bude dovolávat Amitábhova jména a celou svou duší uvěří v existenci jeho rajské zahrady, má šanci se do ní reinkarnovat.

Staré amidistické texty (sútry) popisují tuto čistou zemi takto:

„Napsáno je - není tam muž ani žena. Vzduch je zde prosycen rozmanitými sladkými vůněmi, kvetou zde nejrůznější květiny a zrají mnohé plody. Je okrášlena mnohými drahokamy, které se na zemi nevyskytují. Rostou zde zázračné stromy, celé nebo částečně zlaté, stříbrné nebo z drahého kamení. Na stromech zpívají nesmrtelní ptáci, kteří jsou emanací buddhy Amitábhy, o dharmě. Tekoucí vody mají osmero specifických vlastností, uvolňují příjemnou vůni, přičemž voda je hluboká, teplá či studená, jak si kdo přeje. K nasycení není třeba jíst hrubou potravu, ale jakékoli jídlo si kdo přeje, okamžitě se dostaví dle toho ukojení hladu, aniž by jídlo požil. Zemí se line líbezná hudba a každý slyší jen takové tóny, jaké si přeje. Tato čistá země je prostá zla, utrpení i stavu, v němž se necítí ani radost ani utrpení. Jediným cílem bytostí v této zemi je duchovní rozvoj, tento rozvoj tyto bytosti dovede k manifestaci všehovědění. Ten, kdo má takovou moc, může pomáhat bytostem na zemi, nebo v jiných sférách samsáry (koloběhu znovuzrozování). Tisíce a milióny tvorů se zde rodí v lotosových květech na devíti lotosových úrovních, podle stupně své negativní karmy. Ovšem ti, kteří si přáli narodit se v tomto světě a měli nějaké pochybnosti, musí čekat v uzavřených lotosových poupatech celých pět set let, než se kalich rozevře, přičemž po celou dobu nemohou vidět ani slyšet buddhu Amitábhu.“

Zdroj: Sukhávatí - Wikipedie [online]

Ke zrození v lotosovém květu v Západní čisté zemi (Sukhávatí) prý postačí splnit čtyři podmínky, jejichž obsahová náplň se sice v rámci jednotlivých tradic liší, ale i tak nejde o nic nedosažitelného (v porovnání s původním buddhovým učením). Není divu, že si tato nauka získala hlavně v Japonsku mnoho přívrženců, neboť se jí mohl bez větších problémů věnovat i pracující laik - stačilo nehřešit, modlit se k Amitábhovi, představovat si Západní ráj a těšit se na to, až se tam člověk jednou znovuzrodí. V době největší popularity amidismu dokonce vznikaly tzv. Buddhistické rajské zahrady - rozsáhlé zahradní a chrámové komplexy, které měly vyvolat v návštěvnících svou zdobností, bohatostí tvarů a velkolepostí představu “nebe na zemi”. Jistou analogii můžeme pro toto počínání najít i u nás v Evropě - v barokním slohu. Představa ráje, místa dokonalé blaženosti, je totiž stará jako lidstvo samo a je společná všem konvenčním světovým náboženstvím.

Proč tedy zenoví buddhisti žádný ráj k osvícení nepotřebují? Podle jejich uvažování má každý povahu buddhy. Kdokoliv může tuto svou přirozenost kdykoliv uskutečnit meditací a přemýšlením o sobě. Proč ani ve filozofickém taoismu (daojia) nic takového jako ráj nemáme? Protože plně spoléháme na přítomný okamžik a na životní zkušenost. V taoismu, stejně jako v zenu, upřednostňujeme ryzí jednoduchost před vyumělkovanou okázalostí. Cokoliv nepřiměřeného zbytečně zatěžuje mysl a odvádí tak člověka od vědomého prožívání “já jsem”. Ničím nezkalené vědomí sebe sama (tedy zdravé sebevědomí) má pro taoistu velkou hodnotu, neboť mu umožňuje žít plně v souladu s tao, tedy přirozeně lidsky, aniž by se musel vzdát své vlastní svobody.

Stále ještě dost lidí na světě věří, že budou-li se chovat podle určitých předem dohodnutých pravidel v rámci jimi preferovaného filozoficko-náboženského systému, tak mají velkou naději radovat se buď z milosti boží nebo Amitábhovi a nebo (doplňte sami dle potřeby)… Nábožensky založení lidé se proto bojí boha; a jak to tak vypadá, tržní ekonomikou formovaní ateisti mají strach hlavně z materiálního nedostatku. Jejich představa “Západního ráje” je čím dál tím častěji manifestována reklamními slogany, konzumerismem a bezostyšným plýtváním. Kdo se obejde bez obvyklých výdobytků moderní civilizace a nemá dvě auta, chytrou televizi nebo přeplněnou ledničku, ten je dnes považován málem za chudáka. V tomto předvánočním čase lidé raději než do kostela nebo do přírody zavítají do některého z novodobých chrámů konzumu a za poslechu (převážně) amerických rádoby koled plní své nákupní vozíky vším možným, jen aby tam toho měli co nejvíc za “výhodnou cenu”. Vyznavači českých tradic mají u nadnárodních obchodních řetězců asi smůlu, protože sehnat obyčejný papírový betlém je tam mnohdy nadlidský výkon. Zato těch santů, sobů, ponožek a jiných úžasných "must-have" věciček je k dispozici každý rok požehnaně...

Jít zpět...