Taoista.cz ≡︎

KDO (NE)HLEDÁ ŽIVOT

8. května 2020

Jedno taoistické rčení říká, že kdo nehledá život, ten má život. A kdo život hledá, ten ho nemá...


Pokud se nad tím zamyslíme (v meditaci to jde snáz), musíme dát taoistickým mudrcům dávnověku za pravdu. Je-li všechno v pořádku, nemusíme ve svém životě nic měnit, ani hledat něco lepšího. Taoismus učí, že máme být vždycky sami sebou, spokojení s tím, co máme a nechtít víc.

Avšak někteří lidé nepřestávají toužit po “lepším” životě. Neustále se snaží změnit své jednání, to jak vypadají nebo s kým se stýkají. Ale i když mají pocit, že pro svou transformaci udělali už dost, stejně nejsou se sebou (a s okolím) spokojeni. Proč? Křečovitou snahou “být jiní než jsou” zraňují svou podstatu. Spoléhají se na změnu z vnějšku a zapomínají důvěřovat v transformační působení cesty (tao). Všechno se postupně navenek mění, nic není ve svých projevech stálé. Avšak něco přece zůstává uvnitř nezměněno - pravá přirozenost. Taoisti věří, že abychom se zbavili všech starostí, je nutné nejprve vyprázdnit svou mysl a pak se navrátit zpět k tomu, co je nám přirozené, co z nás vychází. K bezstarostnému životu člověk nepotřebuje nic jiného, než mít možnost být sám sebou.

Taoisti za příčinu utrpení pokládají neschopnost (nebo neochotu) přijmout sebe a svět takové, jací jsou. Poznali totiž, že i když se snaží sebevíc, svou pravou přirozenost nikdo nezmění. Proto je lepší veškeré snažení nasměrovat k poznání sebe sama, než se trápit a přetvařovat. Teprve nenásilný soulad naprostého soustředění (na to, co se děje; tj. vědomá přítomnost) s touhou poznat své pravé já nás může dovést někam dál - proměníme se potom sami zevnitř, jako když se z housenky v kukle stane motýl, aniž bychom přišli o svou pravou přirozenost. Nechtějme být někým jiným, než kým doopravdy jsme. Budeme pak více tolerantní nejen k sobě, ale i k ostatním bytostem. Ponecháme-li všemu volný průběh, tj. necháme-li věci dít se, sami od sebe se vrátíme k přirozenému jednání. Z učení Starého mistra je tedy zřejmé, že změna “k lepšímu” (tj. k tomu, co by nás přivedlo zpátky k naplněnému životu) nemusí být vždycky jen krokem vpřed. Proto se taky říká, že kdo pokročil na cestě (tao) vpřed, jakoby se vracel. Cesta nás vrací k nám samotným, k naší podstatě. Abychom nemuseli pracně hledat to, co už dávno máme...

Jít zpět...
Copyleft 2019 -