☯ Taoista.cz

Proč maluju a jak to dělám

Maluju, neboť:

„Propadnout jakékoli liché náruživosti znamená marnit život,“ pokračoval stařec, „proto i ti nejznamenitější vzdělanci hledali jiná uspokojení, uspokojení ve hře na loutnu, v kaligrafii, v kreslení a v malování místo toho, aby hověli pochybným choutkám.“

Zdroj: Oldřich Král - Stopy tuše (čínské malířské texty)

Čínský taoismus (daojia), spolu s japonskou estetikou (wabi-sabi), zásadně ovlivnil mou výtvarně uměleckou tvorbu. Ovšem spíše než náboženstvím či doktrínou je pro mě taoistická nauka především svéráznou životní filozofií, v jejímž jádru se nachází nekonečný, všeobsáhlý, věčný, lidským rozumem neuchopitelný, dokonale neosobní (tedy vskutku nestranný), bezejmenný princip a důvod existence (kořen) všeho.

Každá (byť i dobře míněná) snaha postřehnout sebemenší projevy tao, onoho nejvyššího a nejzazšího "tajemství všech tajemství", nutně ztroskotá, je-li křečovitá. Nejdřív je třeba vyprázdnit svou mysl, nelpět a uvolnit se. Jestliže zpomalím, budu přirozeně vnímavější. Pochopení (aha moment) pak může přijít kdykoliv a jakoby bez námahy.

To, co maluju, je vlastně takový japonský mail art po česku; obrázky pomíjivého světa, plné (mnohdy záměrné) nedokonalosti.

„...ale dílo by pak bylo méně moje; jeho hlavním cílem a jeho dokonalostí je přece, aby bylo přesně a beze zbytku moje. Docela rád bych opravil tu či onu chybu náhodnou, jsem jich pln, vždyť uháním a nedávám pozor; ale vymycovat nedostatky, které jsou ve mně pravidlem a vyznačují mě stále, to by znamenalo dopouštět se zrady na sobě a falšovat se…“

Zdroj: Michel de Montaigne

V relaxačním rozpoložení, s myšlenkou na adresáta, přistupuji k malbě. Akvarelem, tuší a vodou, formou inspirovanou japonským etegami, vytvářím štětci na papíře sice malé, zato však jedinečné dílo, plné srdečné upřímnosti. Při malování mohu jako taoista zůstat nepřipoutaný (k mistrovsky dokonalému vzoru). Navíc doplněné příhodným textem, nejen, že etegami dokáže živě zachytit kouzlo přítomného okamžiku, ale taktéž umí předat vzkaz. Podstatou mail artu je totiž komunikace.

Již dávno nic nepředkresluju ani nenapodobuju, protože od jisté doby ve svých malbách nestrpím cokoliv, co by nebylo "shinken shoubu". Vždyť sám život je ve své nejvnitřnější podstatě takový; a kdo to včas neprohlédne, neujde nakonec velkému zklamání.

A když říkám, že předkreslování tužkou nebo načrtávání je v etegami absolutní tabu, myslím tím, že když začnete cokoliv předkreslovat nebo načrtávat, jednoduše tím začnete sledovat "mrtvé čáry minulosti" a vaše dílo od toho okamžiku přestane být "shinken-shoubu".

Zdroj: Kunio Koike (zakladatel etegami)

Právě proto je v současné době jedinou předlohou pro moje obrázky má vlastní žitá skutečnost; nejčastěji tak maluju sezónní motivy a to, čím jsem obklopen.

Soustředěn na prostý život v přítomnosti potkávám svou tvořivost a mimoděk nacházím soulad s cestou (tao) všehomíra. Poučen staročínskou filozofií, beru si příklad ze Starého mistra (Lao-c'). Cílem jeho učení je zůstat skrytý a beze jména, zcela ponořen v tao. Nehodlám tedy veřejně vystupovat a debatovat o nauce (daojia), tím méně o umění. Vše podstatné, co jsem potřeboval sdělit, je už přece zveřejněno tady, na mém autorském webu.

„Soucit, skromnost, pokora. To jsou mé tři poklady.“

Zdroj: Lao-c' - Tao Te ťing (kniha o Cestě a Ctnosti)

Co k tomu více dodat?

Dělám to tak, že

maluju na papír k tomu určený o gramáži nejméně 250 g/m2. Papír musí mít hrubší, buničitou strukturu, aby se do něj mohla barva nepředvídatelně vpíjet. To je důležité, když chci namalovat tzv. "živou čáru". Jak by mohla být čára živá, je-li namalována na mrtvém papíře?

Kalamář a pečetítko mám vyrobené z odpadového materiálu. Štoček jsem vlastnoručně vyřezal z obyčejné mazací gumy; rukojeť pečetítka je zhotovena z kousku jasanového dřeva. Těžítko tvoří zubem času zaoblený křemenáč, nalezený náhodou na procházce. Tři malé bílé porcelánové misky používám jako kalíšky, ve kterých vodou vymývám štětce. Lahvičku na čistou vodu jsem vzal skleněnou, co zbyla po osvěžovači vzduchu, atd.

K malování také používám originální čínskou kaligrafickou sadu - třecí kámen, stojánek na štětce, tuš v tyčince, tradičně zdobené keramické mističky s glazurou, čínské štětce a speciální (červenou) pastu k otisknutí pečetítka. Barvy tónuji na bílé porcelánové paletě.

Když chci malovat (černé) obrysy nebo odstíny šedi a psát text, většinou si připravuji náhražku kaligrafické tuše. A to tak, že rozmíchám v kalamáři temperu (čerň kostní) s razítkovou barvou (bez oleje) a troškou lihu (kvůli rychlejšímu schnutí). Nebo použiju originální pevnou tušovou tyčinku, kterou postupně roztírám v malém množství vody na třecím kameni. Jakmile má tuš správnou konzistenci, odebírám ji z třecího kamene do kalamáře, promíchám - a můžu psát či malovat.

Štětce vybírám podle toho, jestli dobře drží tvar a zda dokážou pojmout dostatečné množství barvy. Oblíbil jsem si kulaté štětce s měkkým vlasem, tvarovaným do špičky - jeden tenčí, tzv. "line-drawing brush" (tím maluju obrysové linky) a druhý plnější, tzv. "coloring brush" (k vybarvení ploch).

Život není černobílý, mám rád jeho pestrost. Malbu proto koloruji barvami s kvalitními pigmenty. Doprovodný text vpisuji do obrázku rákosovým pérkem vlastní výroby a po dokončení dílko podepisuji otiskem svého "hanko", tj. pečetítka.

Obrázky ořezávám na formát pohlednice (105 mm x 150 mm). Je to pro mail art ideální rozměr - malby se pak dají zaslat poštou jako pohledy nebo dopisy v obálkách C6.